Kniha jízd je přežitek

Knihy jízd jsou typický příklad byrokratického přežitku.
Myšlenka, že podnikatel nebo řidič musí poctivě psát, kam jel, kolik kilometrů a proč, působí v době GPS, palubních jednotek a elektronických mýtných systémů jako anachronismus.

Nám by dávalo smysl je zrušit (nebo zásadně zjednodušit):

• Dnes už většina firemních aut má GPS sledování, telematiku nebo aplikaci, která automaticky zaznamenává trasy – ruční psaní do sešitu je zbytečné.
• Účel cesty lze doložit i jinak (faktury, pracovní kalendář, e-maily).
• Finanční úřady často stejně používají knihu jízd jen jako formální berličku, Kdo chce podvádět, tak si ji „upravit“ zvládne, takže poctivým jen přidává práci.
• V kontextu digitalizace státu to působí jako krok zpátky, místo jednoho kliknutí v aplikaci lidé opisují čísla tachometru ručně.

Nějaký způsob prokazování firemního využití auta při současných pravidlech je potřebný kvůli daňovým odpočtům. Ale ten by měl být automatický, elektronický a nenutný vést ručně.

👉 Zrušit v papírové podobě, nahradit jednoduchou digitální evidencí nebo uznat jiné důkazy o používání auta. Stát by měl konečně přestat dělat z podnikatelů účetní otroky.

+ od ChatGPT návrh novely

Návrh novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Čl. I

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:

1. V § 24 odst. 2 písm. zt) se slova
   „které poplatník prokáže vedením knihy jízd nebo jiným věrohodným způsobem“
   nahrazují slovy
   „které poplatník prokáže věrohodným způsobem, zejména prostřednictvím účetních dokladů, elektronických záznamů nebo jiných údajů o užívání vozidla“.
2. V celém textu zákona se ruší povinnost vedení knihy jízd jako samostatného dokladu.

Čl. II – Přechodná ustanovení

Poplatníci, kteří vedli knihu jízd přede dnem účinnosti tohoto zákona, mohou tyto záznamy nadále využívat jako důkazní prostředek po dobu, po kterou jsou povinni uchovávat účetní doklady.

Čl. III – Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026.

Důvodová zpráva

Obecná část

Cílem novely je zjednodušení administrativních povinností poplatníků daně z příjmů a odstranění zbytečné byrokratické zátěže spojené s povinností vést knihu jízd.

Kniha jízd je pozůstatkem doby, kdy neexistovaly moderní prostředky pro sledování a evidenci vozidel. V současnosti je její význam zcela nahrazen jinými formami důkazů, zejména:

• elektronickými záznamy (GPS, mobilní aplikace, palubní jednotky),
• fakturami, objednávkami a kalendáři,
• záznamy o tankování, servisních intervalech či pracovních cestách.

Zachování formální povinnosti vést knihu jízd je neefektivní a diskriminuje poctivé poplatníky, kteří musí ručně vést duplicitní evidenci.

Zrušení této povinnosti nepovede ke snížení daňové kázně, neboť správce daně má i nadále možnost ověřit účelnost výdajů jinými důkazními prostředky.

Zvláštní část

K bodu 1:
Změnou se nahrazuje požadavek na vedení knihy jízd obecnou formulací o „věrohodném způsobu“ doložení. Tento přístup odpovídá principu volného hodnocení důkazů podle daňového řádu.

K bodu 2:
Zrušuje se duplicita, kdy povinnost vést knihu jízd byla fakticky vyžadována i tam, kde ji zákon výslovně neukládal.

K přechodným ustanovením:
Umožňuje se poplatníkům využít dříve vedené knihy jízd jako důkazní prostředek i po účinnosti zákona.