Dálnice D4: Moderní nástroj pro bezpečnost, nebo jen výdělečný byznys pro stát a radnice?
Na novém úseku dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem už několik měsíců běží systém úsekového měření rychlosti a vysokorychlostního vážení kamionů. Oficiálně jde o opatření pro zvýšení bezpečnosti. Ve skutečnosti se však ukazuje, že primárním cílem není bezpečí řidičů, ale jejich systematické „kasírování“.
Úředníci zoufají, že lidé jezdí podle předpisů
Po ostrém spuštění technologie se úřady nestačily divit – řidiči na dálnici totiž z velké části dodržují rychlostní limity. Výsledkem? Téměř žádné pokuty. Místo radosti z bezpečnější dopravy ale slyšíme obavy: „Nevybereme dost,“ varují představitelé Písku. Město kvůli systému přijalo šest úředníků, investovalo miliony do techniky a nyní doufá, že se řidiči „polepší“ – tedy že začnou pravidla porušovat, aby systém vydělával.
Bez pokut to nefunguje
Roční náklady na provoz systému činí podle odhadů přes 6 milionů korun. Pokud se nevybere dost na pokutách, hrozí městu ztráta. Tak se paradoxně dostáváme do situace, kdy městský rozpočet závisí na tom, že lidé budou zákon porušovat. Vysokorychlostní váhy navíc generují příjmy, z nichž většina končí u státu – jen zlomek připadne městu. Celý systém je tak ekonomicky nastaven spíše jako nástroj výběru peněz než služba veřejnosti.
Nástroj kontroly, ne prevence
Pod rouškou ochrany občanů jsme svědky rostoucího šmírování, byrokratizace a přesouvání finanční odpovědnosti z centrálního státu na obce. Ministerstvo dopravy v tichosti snížilo počet měřených úseků z osmi na dva, ale to jen ukazuje, jak neujasněná a improvizovaná celá strategie je. Pokud by šlo skutečně o bezpečnost, proč by úředníci litovali, že přestupky nepřicházejí?
Co navrhnout místo toho?
Pokud už máme využívat technologie na silnicích, pak by měly sloužit primárně veřejnému zájmu – například skrze přímé financování prevence dopravních nehod nebo kompenzací obětí. Výnosy z pokut by neměly být příjmem obcí. Tím se totiž z bezpečnostního opatření stává podnikatelský model, kde je řidič pouhým platícím zákazníkem – a nikoli občanem, kterého stát chrání.
Shrnutí:
Na D4 jsme svědky modelového příkladu, jak lze moderní technologie zneužít pro ekonomickou kontrolu místo zvýšení bezpečnosti. Města a stát místo prevence sledují výnosy. Pokud se občané chovají podle pravidel, systém selhává – což samo o sobě říká vše.
