Rada hlavního města Prahy schválila výstavbu až 1500 pomalých dobíjecích stanic pro elektromobily. Náklady dosahují téměř půl miliardy korun a budou hrazeny přímo z městského rozpočtu. Na první pohled jde o krok k modernímu a ekologickému městu. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že projekt má zásadní slabiny.
Sociální nespravedlnost
Za nabíjecí infrastrukturu zaplatí všichni Pražané – i ti, kteří elektromobil nevlastní a nikdy si ho nepořídí. Elektromobily zůstávají drahou záležitostí dostupnou jen pro menšinu, přesto na jejich komfort přispívají všichni obyvatelé města. Veřejné peníze by měly sloužit službám pro většinu, ne jen pro vyvolené.
Sporný ekologický přínos
Elektromobilita sama o sobě neřeší klíčové problémy pražské dopravy. Hlavní podíl na znečištění má tranzitní a nákladní doprava, nikoli osobní auta obyvatel. Navíc výroba baterií i elektřiny nese vlastní ekologickou stopu, kterou politici záměrně přehlížejí.
Praktické problémy
Pomalé dobíjení znamená, že auta budou obsazovat nabíjecí místa celé noci. To může ještě více zhoršit parkovací situaci v ulicích. A 1500 stanic je v kontextu Prahy spíše symbolické číslo – problém dostupnosti nabíjení to ve skutečnosti nevyřeší.
Politické gesto místo reálného řešení
Projekt se prezentuje jako investice do čistší budoucnosti, ve skutečnosti však jde spíše o politické gesto. Praha plní ideologické závazky k uhlíkové neutralitě, místo aby řešila praktické potřeby dopravy a obyvatel. Elektromobilita je lidem vnucována shora, aniž by měli možnost svobodné volby.
👉 Místo půl miliardy na infrastrukturu pro menšinu by Praha měla hledat řešení, která pomohou všem obyvatelům – od lepšího parkování přes řešení tranzitní dopravy až po modernizaci MHD.
